Zkuste si na chvíli představit tohle: Dva lidé. Oba inteligentní, oba s dobrými úmysly, oba si přejí, aby jejich vztah fungoval. A přesto se opakovaně ocitají ve stejné smyčce. On se uzavírá, ona začíná víc tlačit. Čím více ona chce blízkost, tím více on couvá. Čím více on couvá, tím intenzivněji ona naléhá. Oba jsou po každé hádce vyčerpaní, oba si říkají, že takhle to přece nemůže fungovat — a přesto se to příští týden zopakuje znovu. Nebo jiná situace: člověk, který si řík

Zní něco z tohoto povědomě? Váš kolega, o kterém víte, že není nijak zvlášť šikovný, dostane přidáno. Vy, kteří dřete jako mezek už roky, zůstáváte na stejném platu a nepřijde vám to fér. Učitelka vždy nadržovala jednomu konkrétnímu žákovi a vám to přišlo nefér; záviděli jste mu. Ostatní to mají snadné, jsou oblíbení, vždy zapadnou, lidé se o ně zajímají – vy nějak podivně stojíte bokem a o pozornost musíte žebrat, a nepřijde vám to fér. Ptáte se: Proč já? Proč se mi to stalo

1. ÚVOD: PARADOX BEZPEČÍ Možná to znáte – zdá se, že je vše v pořádku. Dveře jsou zamčené, jste doma sami nebo s lidmi, kterým věříte. Fyzicky se vám nic zlého neděje, nic vás neohrožuje. A přesto – vaše tělo posílá zcela jiný signál. Cítíte určité napětí, jako by jste čekali, odkud zas něco přijde, a nedokážete se úplně uvolnit. Možná je tam i myšlenka: „Ano, nyní je to v pořádku, ale to je jen předzvěst toho, že se zas stane něco hrozného." Možná už předem čekáte nějakou k

Každý z nás se už někdy cítil psychicky nedobře, a to i v situacích, kdy nám přišlo, že objektivně se nám nic zas tak špatného neděje. Máme práci, rodinu, děti, spoustu důvodů, proč být šťastní, ale nám je tak nějak šedivo, jsme unavení, máme pocit, že život je nudné opakující se cosi. Ale nevěnujeme tomu moc pozornosti, protože se přece musíme postarat o děti a napsat ten report, co po nás chce šéf. Nebo se stále vracíme k nějaké nepříjemné události — i několik dní (nebo

Znáte to? Určitý člověk nebo určitý typ chování nás dráždí, rozzuřuje, odpuzuje. Vnitřně začneme toho člověka (nebo skupinu) soudit: · Soused je bezohledný – nechává odpadky na společné chodbě. · Kamarádka má nevychované děti – křičí, ničí, a vůbec jí neposlouchají. · Kolega je příšerně pomalý – dělá z půlky tak výkonně jako vy a prochází mu to. · Je naprosto šílené , že soudy zase daly nízký trest vrahovi. · Nenávidíme šmejdy, co c

Téměř každý někdy zažil ten zvláštní pocit v žaludku, kdy si až zpětně uvědomí: „Někdo mnou manipuloval.“ Není to jen nepříjemné – je v tom směs studu („jak to, že jsem to neviděl/a?“), vzteku a zklamání z porušení důvěry, pokud jde o osobu, nám blízkou, které jsme věřili. Manipulace totiž nebývá přímý útok, ale jemná, skrytá práce s emocemi, fakty a vztahy. Nejde přitom jen o problém „zlých lidí“. Manipulovat umíme do určité míry všichni – někdy vědomě, někdy nevědomě. Otázk

Asi nikomu z nás není příjemné, když zjistíme, že nám někdo lhal nebo nám něco důležitého zatajil. Mnohdy si říkáme: „Proč proboha prostě neřekl pravdu? Vždyť o nic velkého nešlo.“ Pravda je ale taková, že podle statistik průměrně každý z nás zalže 1–2x za den. Máte pocit, že vy nikdy nelžete a vždy říkáte pravdu? Realita vás možná překvapí. Tento článek nemá za cíl soudit, zda je lhaní dobré či špatné, ale podíváme se lhaní pod pokličku – proč lidé lžou a co lhaní dělá s naš

Stalo se vám někdy, že jste se učili na zkoušku, všechno jste uměli, ale jakmile jste si vytáhli otázku a uviděli přísný pohled profesora, bylo v hlavě prázdno? Nebo jste se uprostřed hádky s partnerem najednou začali chovat agresivně, případně jste naopak z hádky odešli utekli, protože se to nedalo vydržet? Pokud ano, vítejte v klubu. Váš mozek totiž právě přepnul na „nouzový režim“. Pojďme se podívat, proč se to děje a proč nám naše vlastní hlava hází klacky pod nohy zrovna

Stává se vám, že někdo něco dělá nebo říká, co vám není příjemné, a vy se neozvete? Nebo dokonce toto chování navenek akceptujete s úsměvem, ochotně souhlasíte, že něco uděláte, když vás někdo o něco požádá, i když si později uvědomujete, že se vám to vlastně dělat nechce? Děláte věci, které nemusíte, jen proto, že máte pocit, že se to od vás čeká? Neřeknete „ne“, pokud nemáte nějaký neprůstřelný a obhajitelný důvod, proč něco nechcete dělat? Pokud jste odpověděli ano, pak má

Je naprosto normální a běžné, že se v životě ocitáme v situacích, kdy máme pocit, že jsme ztratili pevnou půdu pod nohama. Cítíme, že svůj život neovládáme, že nemáme na výběr a že neexistuje žádné dobré řešení. Bezmoc . Slovo, které v nás často vyvolává úzkost, svírání žaludku a chuť utéct. Ale co když je tento náš „nepřítel“ jen špatně pochopeným poslem? Pojďme se na bezmoc podívat optikou psychologie a zkusme rozebrat, proč nás tak děsí a zda musí nutně bolet. Dvě tváře be

Emoční horská dráha Máte někdy pocit, že váš vztah připomíná jízdu na emoční horské dráze? Jsou dny, kdy se cítíte jako v nebi – partner (nebo sourozenec, kamarád, rodič) je pozorný, milující, cítíte hluboké souznění a říkáte si: „To je ono, máme skvělý vztah." Jenže pak, často bez varování, přijde strmý pád. Partner se odtáhne, přestane komunikovat, je chladný, nebo dokonce vůči vám krutý avšak bez zjevné příčiny. Zůstáváte zmatení, zmítaní emoční bolestí a vystrašení. Snaží